Jdi na obsah Jdi na menu
 


Táboříme v týpí


 

INDIÁNSKÉ LůŽKO

STAVBA TÝPÍ -           tyče

                                                 jehlice

                                                 kolíky

                                                 vazací materiál 

                                            

 
 

INDIÁNSKÉ LůŽKO

Prérijní Indiáni většinou mívali svá lůžka nízká.Mělo to řadu výhod:lépe se využil prostor v týpí, spaní bylo mimo oblast kouře i v případě, že při dohořívání ohně klesala hladina kouře a postele mohly být více zastrčené pod lining, což znamenalo lepší ochranu při slejváku.

Pro stálé táboření je nutné si v týpí zařídit pohodlné a přitom stylové spaní.Proutěné postele vzoru Arapahů na nízkém rámu se pro letní tábory v týpí osvědčily nejlépe.Na správně udělané posteli je spaní příjemné a zdravé jako na moderní lamelové posteli.Od země odděluje spáče izolační vrstva vzduchu, postele se v týpí pěkně vyjímají.Proutěná rohož vydrží několik let.Na táboře se zpravidla vyrábí jen rám.Mi ale radíme, aby si i tyto rámy shotovili děti doma za větší pomoci rodičů.Na táboře už jen vše rozbalí a nemusí ztrácet čas pro ně a pro vedoucí pracným pořizováním rámu.

Pro výrobu potřebujeme asi 120 rovných vrbových či jiných prutů silných asi 1 až 1,2 cm.Nejbližší prutník naleznete směrem na Prostějov za "letištěm", nebo kdekoli jinde ve vrbových hájích u řek.Pruty musí být dlouhé aspoň 60 cm.Pruty zbavíme pečlivě všech suků, ale NELOUPEME.Potom si shotovíme indiánský stav ze šesti kolíků zatlučených do země a jedné tyče podle obrázku.Mezi kolíky a od zadních kolíků k tyči navážeme silný konopný provaz.Používáme nejsilnější konopný provaz, jaký je k dostání.Na jeho pevnosti záleží, jestli nám postel vydrží několik let, nebo se rozpadne po několika dnech táboření.Provaz nesmí být napnutý a za částí přivázanou ke kolíkům a tyči musí být nechána rezerva pro povolování, protože během práce se provaz postupně napíná.Se stavem pracujeme tak, že jeden člověk střídavě zdvíhá a pokládá tyč tak, aby se provazy křížily jednou v levo a jednou v pravo a druhý vkládá pruty a dotlačuje je k předchozím prutům.

Toto je postup jak jej popisuje literatura, ale lze provádět i bez tkalcovské tyče.Šest kolíků ale musíme do země zabít.Zkrátka provazy navážeme ve dvojí a zamotáme.do takto vzniklých oček vkládáme pruty.Vynecháváme tak dvě otáčky mezi pruty.Pevně stahujeme pruty k sobě.Pokud budete potřebovat radu, můžete se kdykoli obrátit na Estera či Gandalfa.Rádi poradíme.

 

Obrazek

 

Po skončení práce se provazy odříznou a pevně zavážou k prvnímu a poslednímu prutu.Doporučuji nechat provaz delší.Jak bude dítě dorůstat, stačí vždy připlést pár kolíků.Potom se pruty seříznou:rohož se sroluje a řeže pilou přes celý balík na šířku 60 cm.Srolovaná postel je připravena k odvozu na tábor.

 

Obrazek

 

STAVBA TÝPÍ

Základní požadavek je rovné, suché místo. Protože uprostřed budeme mít ohniště, není vhodná taková louka, na níž by se nám za deště do vyhloubeného ohniště prosákla voda. Pro manipulaci s chlopňovými tyčemi potřebujeme trochu místa i kolem týpí. Indiáni otáčeli své stany vždy směrem kvýchodu, prípadně k jihovýchodu. Mělo to svůj hluboký význam praktický i symbolický: vítr vane především ze západu nebo severozápadu. Pomocí chlopní lze uspokojivě regulovat tah při všch směrech větru, kromě případu, kdy vítr fouká do chlopní přímo zepředu. Východní vítr je u nás nejméně obvyklý a proto východní orientace týpí zaručuje možnost dobrého odvodu kouře v naprosté většině případů. I když oheň nehoří, je stan ušetřen náporu větru ode dveří. Východ je strana, z níž přichází životodárné slunce, kterého si indiáni velice vážili. Stan otočený k východu vyjadřuje svou úctu ke slunci a ráno je otevřen prvním paprskům.

Týpí pochází z otevřených prérií. Proto dobře postavené vydrží větší vychřici než jiné typy stanů a není vždy nutné hledat místo v závětří. Při výběru místa je výhodou blízkost pitné vody a dostatek dřeva v okolí. Nevýhodou je přítomnost všeho, co nepříjemně kontrastuje s krásou indiánského stanu. Výtvory civilizace, betonové stavby, silnice, sloupy vysokého napětí - nic z toho bychom neměli z našeho týpí vidět.

tyče

Ušít týpí nebylo pro indiánské ženy velkým problémem - bizonů, kteří poskytovali kůži na plášť, bylo všude dost. Za to tyče měli v krajně bez lesů ohromnou cenu. Za tyčemi putovali indiáni někdy i stovky mil do skalistých hor, kde rostla borovice Murrayova, jejíž štíhlé rovné kmeny byly pro tyče na týpí ideální. Často jedna sada tyčí přežila i několik plášťů, které se postupně rozpadly. Smrk, který je u nás k dispozici, nemá tak vinikající vlastnosti jako indiánská borovice - není tak štíhlý a má daleko více suků. Za to pro něj nemusíme jezdit stovky mil, ale prakticky v každém lese najdeme soušky vhodné pro naši potřebu. 

Pro výrobu tyčí potřebujeme soušky alespoň o metr delší, než je velikost týpí (ale radši ještě delší), rovné a pokud možno ne silnější než 10 cm. Větší stany jako je devítimetrový musí mít silnější. Důležité je dokonale osekat větve a suky. Na tyčích nesmí být žádný ostrý suk či výčnělek. Za mokratotiž suky ještě více vylezou a látka stanu, stavěného na nedokonale stavěných tyčích, se velice rychle ničí. Stan pak začíná být podobný řešetu a po pár letch ho můžeme vyhodit. Proto osekané tyče vždy zkontrolujeme přejetím dlaní, nezůstal-li na nich žádný ostrý výčnělek. Obecně není nutné loupat kůru. Pokud si s tím však dáme práci, nebudeme muset za deště svádět po tyčích pramínky, které nám jinak ze včech odchlípnutí kůry kapají za krk. Delší tyče nezkracujeme, nepravidelná "koruna" tyčí vypadá hezky. Tři silnější tyče vybereme na trojnohu. Jednu tyč dáme stranou jako zvedací (stavíme-li náčelnický stann použijeme nejdelší tyč jako zvedací a na její konec přivážeme "skalp" či podobnou ozdobu) a dvě další tyče si necháme jako chlopňové.

jehlice  

Spínací jehlice si pokud možno připravíme již předem. Potřebujeme k tomu rovné klacíky nebo pruty asi 30 cm dlouhé, v průměru 1cm. Oloupeme je a upravíme. Zašpičatíme jeden konec, druhý 10cm nelopeme kůru. Hotové jehlice můžeme ozdobit vypalováním a omalováním jejich konců černou a červenou barvou. Je praktické při balení týpí vložit jehlice vždy dovnitř. Pak se nám nemůže stát, že bychom je na tábořišti museli honem vyrábět.

kolíky

Připravíme si asi 20 až 40 (podle velikosti týpí) dřevěných kollíků asi 40 cm dlouhých a 2 áž 3 cm silných (kromě praktického účelu budou plnit i účel estetický), stejný počet půlmetrových kousků komopného provaru a oblázků (kamínků bez ostrých hran, případně špalíčků dřeva o průměru kolem 2cm). Dnes se týpí šijí i s puotky, tidíž tot odpadá.

vazací materiál 

Kromě šňůry již našité na plášti budeme potřebovat pro svázání trojnohy celé klubko bavlněné prádelní šňůry (nejlépe, máme-li touto šňůrou svázané týpí, máme ji pak vždy po ruce), asi 2 metry řemínků nebo šňůry pro zavěšení dveří a několik metrů provázků na vyměření poloměru.

Týpí je stavba bez hřebíků. Ten, kdo si zvykl na táboření v týpí, se snaží většinou postavit celý tábor bez hřebíků a tábory plné hřebíků již pro něho nejsou příliš estetickým zážitkem. Naproti tomu kožené řemínky, případně konopné provazy nebo prádelní šňůra jsou materiál, který používáme v hojné míře. Budeme je potřebovat při výrobě proutěných lůžek, na šňůrách napnutých v týpí, nad ohněm rychle oschne mokrý oděv.

Máme-li vše připraveno, můžeme začít stavět. Pro Indiána nebo zkušeného táborníka je stavba záležitostí několika minut. Nemáme-li dostatek zkušeností, počítejme alespoň s hodinou, abychompostavili stan opravdu perfektně. Vedle vhodného rovného místa, kde bude stát týpí, rozprostřeme látku a položíme nani tři silnější tyče.

obr.

Vzhledem k tomu, že týpí stavíme vždy dveřmi k východu, budeme nadále hovořit o jížní tyči, severní straně a podobně, přičemž budemem vždy mít na mysli stan otočený k východu. Musíme totiž rozlišovat, která tyč trojnohy bude po vztyčení (D), dveřní jížní (J) či severní (S). Křížení tyčí v trojnoze má být přesně dodrženo, stejně jako pořadí kladení dalších tyčí na trojnohu. Tím získá týpí nejen správný dakotský vzhled, ale zároveň bude vrcholový otvtor mnohem menší než při náhodném kladení tyčí, které se u nás často z neznalosti používá. Pro svázání tyčí použijeme jednoho konce celého klubka bavlněné prádelní šňůry. Tyče vážeme přesně v místě, kde se položené tyče na plášti kříží v místě jazýčku (dolní konce tyčí dávám ze zkušenosti přesah přibližně 15 cm). Musíme počítat s tím, že nebude-li napoprvé týpí vzorně vypnuté, nezbyde než vše rozebrat a stavět znovu.

Svazování začneme lodní smyčkou a pokračujeme v omotávání. Úvaz musí být pevný, aby při vztyčování trojnohy nesklouzl, ale musí dovolit roztažení tyčí. Zbytek šňůry necháme volný. Pak zvedneme trojnohu, na to je zapotřebí více lidí (dva až pět podle velikosti týpí) a postavíme ji na určené místo. Zvedáme tak, jak tyče leží - J a S jsou u sebe, D zvlášť. Tyč D příjde na východní stranu tam, kde budou dveře. Pro snadnou stavbu umístíme tyče o pár centimetrů blíže středu, než bude jejich skutečná poloha. Polohu zajistíme nejlépe pomocí provázku, na položeném plášti naměříme provázkem vzdálenost od jazýčku k okraji pláště, provázek přeložíme napůl a od kolíku zatlučeného do středu jím odměřujeme polohu tyčí. Průměr půdorysu týpí ve směru V - Z odpovídá přibližně délce tyče D od spoda k úvazu, průměr ve směru S - J odpovídá délce tyčí S, J.

 

scan0007.jpg

 

Další postup je zakreslen pro menší týpí s počtem tyčí 12 + 2 chlopňové. V tomto případě jsou mezi dvěma tyčemi trojnohy vždy tři další tyče. U nejmenšího týpí jsou v mezeře jen dvě tyče (vypadnou tedy tyče č. 3, 6, 8), u větčích týpí přidáme do každé mezery jednu nebo dvě tyče.

 

scan0008.jpg

 

V našem případě klademe tyče na trojnohu v pořadí 1 - 8 tak, že prvních šest tyčí přijde do přední (východní) vidlice, tedy na dveřní tyč a jedině zadní tyče 7 a 8 do zadní vidlice! Většina tyčí se potom kříží na východ do úvazu trojnohy. Toto uspořádání charakteristické pro dakotská týpí má řadu výhod. ( U týpí s patnácti tyčemi v kostře přijde do přední vidlice osm tyčí, u největších stanů s osmnácti tyčemi v kostře bude vpředu deset tyčí). Aby tyče nesklouzly dolů, musí se všechny v místě překřížení ("drdolu") svázat šňůrou která dosud visí z úvazu dolů. Indiáni objížděli s koncem šňůry týpí na koni, mi to budeme muset udělat pěšky. Počet oběhů týpí je dán vždy číslicí čtyři, pro dakoty významnou. V krajích, kde hrozily vichřice, ukotvili indiáni konec šňůry ke kolíku nebo dvěma zkříženým kolíkům zatlučeném asi metr za ohništěm. Na letním táboře nám bude stačit šňůru po omotání "drdolu" uvázat k jedné tyči.

Nyní je nařadě vztyčení pláště. Zvedací tyč (Z) položíme na plášť tam , kde dříve ležely tyče S a J, a přivážeme k ní jazýček pláště. Látku shrneme ke zvedací tyči a vše vztyčíme na kostru. Podle velikosti týpí k tomuto úkonu potřebujeme dvě až čtyři osoby. Plášť roztáhneme po kostře a můžeme jej sepnou jehlicemi. K dosažení nejvyšších otvorů si indiáni pomáhali břevnem. (Pozor - kraj pláště s větší roztečí dírek musí jít přes kraj s dírkami blíže u sebe). Po sepnutí pláště roztáhneme tyče do konečné polohy a taháním za látku se přesvědčíme zda plášť dosáhne všude áž téměř k zemi. Pokud stavíme týpí poprvé nebude nejspíš vše dokonalé.

Například mohou nastat tyto závady:

- pokud spodek pláště nedotáhneme téměř áž k zemi (zvláště v zadní části) a nepomůže posunutí tyčí ke středu, je zpravidla plášť uvázán na zvedací tyči příliš vysoko. Náprava je snadná i bez sundání pláště - uřízneme kousek zvedací tyče

- opačnou závadu (spodek pláště leží v zadní části na zemi) způsobuje navázání pláště příliš nízko. Plášť musíme sundat a navázat znovu.

- pokud je plášť po roztažení tyčí v dolní části napnutý, ale nahoře je volný / krabatí se) je nejspíš trojnoha svázaná příliš nízko. Nutno vše sundat a stavět znovu.

- je-li naopak nahoře plášť napnutý a dole volný (při kolíkování se roztahuje "do zvonu"), je trojnoha svázaná příliš vysoko. I v tomto případě nám nezbýva než stavět znovu.

U týpí z bizoní kůže nebyl s upevněním spodního okraje problém - spodek látky se jednoduše zavalil kameny nebo přibodl kolíkem k zemi. Plátno však vyžaduje trochu jemnější manipulaci. I tady si indiáni poradili způsobem, který je mnohem jednodušší než našívání poutek nebo přidělávání nýtků. Z rubu položíme oblázek k látce asi 10 - 15 cm nad spodním okrajem, obalíme látkou, ovážeme provázkem lodní smyčkou (vyhoví i liščí smyčka nebo ambulanční uzel) a volné konce provazu svážeme do poutka pro navlečení na kolík. Pokud se provázek přetrhne, uhnije nebo v zimě zamrzne v ledu, stačí navázat nový. Další výhodou tohoto způsobu je, že uchycením poutka nad spodním okrajem látky se zabrání vytvoření mezery, kterou by do stanu nepříjemně táhlo. Poutka děláme dostatečně blízko u sebe, nejvíše asi 70 cm. Menší počet poutek by mohl vést k vytahání látky mezi kolíky do oblouku.

Po zakolíkování stanu zbývá navléknout zbývající dvě tyče do kapes na chlopních. Připomínám, že dakotské týpí má vždy kapsy na tyče, vraní týpí (stavěná na čtyřnohu) mají díry v chlopních a na tyči ráhénko. Kapsy by měly být dostatečně velké, protože navlékání tyčí je jinak zdlouhavá záležitost. Chlopňové tyče raději ponecháme delší a až po vztyčení je zkrátíme tak, aby dolní konec tyče se opíral o zem těsně u stanu. Zkracování je nutno dělat opatrně a postupně. Tyč, která se zkrátí příliš a nedokáže chlopeň zapnout, je k nepotřebě. Příliš dlouhá chlopňová tyč ovšem napíná chlopeň pod nesprávným úhlem, takže stan není dokonale vypnutý a (zvláště za mokra) hrozí roztržení chlopně.

Šňůry od spodních cípů chlopní navážeme vždy na aspoň metr vysoký kůl, zabodnutý do zeměm u týpí. Chlopně se tak dobře vypnou a o provaz se nezakopává jako při jeho upevnění na kolíky, které se u nás někdy používá.  

width: 314px; height: 256px

style=nbsp;jinak ze včech odchlípnutí kůry kapají za krk. Delší tyče nezkracujeme, nepravidelná /p