Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

        ALVAREZ – TÁBOR LIPOVÁ 2010
 


 
 
24. 6. – čtvrtek - Jedna z posledních příprav na tábor proběhla ve čtvrtek.Na nakládání přišla většina starších.Nejdříve jsme naložili podlážky a záchody, potom plachty a všechno ostatní.Naplnili jsme dvě plné avie.
 
25. 6. – pátek – Sraz jsme měli u Estera na půl desáté.Naložili jsme si batohy do aut a rozdělili se kdo bude s kým v autě.Asi v jedenáct jsme vyrazili Dubu.Do Lipové jsme dorazili okolo dvanácté.Po příjezdu jsme vyložili všechny věci z aut a naobědvali se.Po obědě jsme začali stavět hangár.Mezitím, co jsme stavěli hangár, se složily i sprchy a hned se načerpala voda.Ještě ten den jsme složili i záchody.Potom jsme se pustili i na týpí.Jako první jsme postavili devítku.Bylo to dost náročný, ale i přesto jsme zvládli postavit ještě dvě sedmičky.Potom jsme donesli dříví a spacáky do devítky, zatopili si a mohli jít spát.
 
26. 6. – sobota – Ráno jsme vstávali celkem brzo.Nasnídali se a hned se pustili do práce.Rozdělili jsme se na několik skupin.První a druhá skupina stavěla zbytek týpí.Třetí skupina šla dodělat vše kolem záchodů.A čtvrtá skupina šla skládat podsady.Mezitím odjel Ester a vedení padlo na Ganďu.Práce šla docela rychle a proto jsme si do večera stihli připravit naše týpí a mohli jsme zalehnout a zatopit si.
                                                                                                                                                                     Buchťik
 
27. 6. – neděle – Sraz byl v jednu hodinu odpoledne v Dubu, ale odjíždělo se až ve dvě.Do tábora jsme dojeli kolem třetí hodiny.Naši bratři na nás čekali už v Lipové a pomohli nám s taškami. Poté jsme si rozdělili týpí a šli se ubytovat.Na večer nás Gandalf seznámil s informacemi na zítřek.
 
28. 6. – pondělí – Budíček byl o půl osmé.Pak následovala náročná rozcvička.Po rozcvičce dostal každý svůj úkol a šlo se pracovat.Dělalo se ohniště, týpí, nástěnky a ostatní dodělávky.Až nám vyhládlo, šli jsme si uvařit oběd.Měli jsme kuře s rýží.Po obědě jsme se šli okoupat do místní nádrže, kde jsou nově nasazené ryby.Poté se hrála hra vodní válka.Přijeli za námi z Ostravy dva kluci, vlkovi bratranci, kteří s námi budou trávit zbytek tábora.Přivítali jsme je a seznámili s tím co se tady bude dít.Pak byla večeře.
                                                                                                                                                                                     Salámek
 
29. 6. – úterý – Den začal jako vždy ranní rozcvičkou a poté byla snídaně.Poté následovalo bodování týpí a nástup se vztyčováním vlajky.Na oběd byla česneková polévka a sekaná s bramborem.Po odpoledním klidu následovala etapová hra.Když jsme přišli, dostal Veve žízeň a jelikož pití došlo musel udělat nové.Napustil do várnice vodu a chtěl přidat sirup, ale spletl si ho s olejem a nalil ho do vody. J A tak musel celou várnici vylít a napustit ji znovu.Ale tentokrát už do ni nalil správně sirup.Dále následovala večeře a pak nástup.A večer konečně zasloužená sprcha, která z nás smyla všechnu špínu.A pak byla další hra, nebo spíše stezka.A pak už jen hlídky.
 
30. 6. – středa – Můj den začal vzbuzením na hlídku ve dvacet hodin.Když jsem se oblékla a vylezla z týpí, stál tam orel, řekl mi, že se mu rozbila postel a že už nemá kde spát, tak měl se mnou hlídku až do sedmi.Když mě skončila hlídka, šla jsem vzbudit Gandalfa, Orla už sem budit nemusela, jelikož byl už vzhůru.Pak jsem šla vzbudit Brabtu a Pučíka, se kterými jsem šla do obchodu.A když jsme přišli, nachystali jsme snídani.Pak zavolal Gandalf, jako každý den nástup.Na nástupu jsme dostali další informace, co se bude dít.Mělo se jít do Seče a do Lipové a tam vykonat dobrý skutek a dostat od někoho starou minci, kterou jsme měli provrtat a zavěsit si ji na krk.Byli jsme rozděleni na skupiny.Toltekové a Aztekové šli do Seče a Mayové a Inkové šli do Lipové.Když jsme přišli, hned jsme šli na oběd, což byla gulášová polévka a testoviny s kuřecím masem.A když jsme uklidili po obědě, skončila nám služba.
                                                                                                                                                                  Samanta – Toltekové
 
Po odpoledním klidu začala služba nám Aztékům.Zahráli jsme si pár her a pak následoval baseballový zápas.Dále následovala večeře, na které jsme si pochutnali.Šli jsme brzo spát, jelikož mají zítra náš tábor navštívit naši kanadští přátelé.
 
1. 7. – čtvrtek –Budíček byl jako obvykle v osm.Rozcvičku si vzal na starost Pepa a patří mu velká pochvala.Po výborné snídani si vzala Klára na starost hru, při které jsme si dobře zaběhali.Někteří jedinci, co mají problémy s nadváhou, uvízli při běhání mezi podsadami. J ale i tak hra pokračovala dál…Dále jsme se všichni dohodli, že si zahrajeme turnaj v ringu a co se nestalo…Dorazili kanaďani.Náš skvělý mistr kuchyně Orel připravil s pomocí výborný oběd-vepřo, knedlo, zelo a vím, že si na něm pochutnali nejen zahraniční hosté.Po uklízení nádobí jsme předali službu další skupině.
                                                                                                                                                                     Arwen – Aztékové
 
 
Po odpoledním klidu jsme se službou přišli na řadu my.Začali jsme pomáhat Kanaďanům se zabydlováním.Teda kluci.Zbytek se mohl jít koupat do přehrady.Po návratu byl nástup, kde nám Ganďa rozdělil šest Kanaďanů mezi čtyři skupiny.Naše skupina dostala Dona a toho jsme hned zařadili do hlídky.Mezi tím se dodělal oheň, Kterým chtěli Kanaďani oslavit svůj Den Nezávislosti.Po nástupu se šel zapalovat.Kolem půlnoci přijeli Estonci a ubytovali se.
 
2. 7. - pátek - Ráno byl budíček v osm hodin a rozcvičku vedl Jerry.Na snídani byly rohlíky s medem, máslem a čokoládou. A hned se začalo uklízet. Na cestě byla paní hygienička.Jak přijela, všichni se jí klidili z cesty.Hráli jsme s Estoncama a Kanaďanama seznamovačky.Každá národnostní skupina vymyslela jednu.Poté jsme si dali soutěž v ringu.Vůbec nevím kdo vyhrál.U 20 : 18 pro nás jsme začali dělat blbosti.Po odjezdu paní hygienikové jsme se osvěžili vodní bitkou.   Potom jsme si zašli zahrát Kempos Pirátos.Po návratu do tábora na nás čekalo malé občerstvení v podobě chleba s pomazánkou.Potom jsme předali službu další skupině.
 
Májové - Kikina/Kokino
 
Po chlebu s vítečnou pomazánkou jsme měli odpolední klid, po kterém nás čekalo překvápko.Přijel Mozek s Laďou Krausem, kteří nám pomáhali s hrou.Hra spočívala v tom, že se ošetřovali zranění.Mozek odpálil největší buvhajdu, přijelo se na místo výbuchu s autem a okolo se naskládali přdem nalíčení zranění.Děcka vyběhli na pomoc.Ošetřovali zranění jako např. klacek v břiše, těžké popáleniny, zástava srdce atd.Moc lidí by se nezachránilo, bohužel.Hra se líbila a měla velký úspěch.Zbytek dne proběhl v rámci možností úspěšně.Šli jsme spát hned po tom co jsme se všichni připravili na zítřejší Osvětim.
 
Salámek a Tweety
 
3. 7. - sobota - OSVĚTIM BRÁNA DO PEKEL
Ráno nás čekal budíček o něco dříve už v osm hodin jsme museli čekat v Lipové na zastávce.Něco po osmé přijel autobus a mi již po snídani jsme se vydali na téměř čtyř hodinovou cestu do Polska, přesněji do Osvětimi.Cesta byla opravdu dlouhá a tak nám čas zkrátila hra TUŽKA a někomu dokonce spánek.Jakmile jsme dorazili do Osvětimi, čekalo nás nemilé překvapení.Polsko se rovněž připojilo k Evropě, což pro nás znamenalo, že Osvětim, do které byl dříve vstup zdarma, stojí teď okolo 38 zloty a pro skupiny je taxa 5000 kč za průvodce.Úvodní zklamání nás ale přešlo hned po příchodu do areálu.Estonci s Kanaďany měli vlastního průvodce a mi dostali průvodce, který uměl anglicky a polsky, takže zkušenější v jazyce překládali průvodce, který mluvil anglicky.Průvodce začíná mluvit asvěřuje nám mikrofon, přes který vse slyšíme ve sluchátkách, abychom zachovali klid.Za chvíly se ocitáme před proslulou branou "Arbeit macht frei". Hned ze začátku nás ohromují čísla. Celkem bylo do osvětimi deportováno 1 100 000lidí z toho 90% z nich nepřežilo.Do Auswitzu byli deportováni židé určeni k likvidaci.Pouze 25 % z nich bylo evidováno.Takže každý z evidovaných židů byl vyfocen, dostal své číslo a stajně jako všichni vyfasoval pruhované oblečení, které si sundal až před popravou.To však nebylo jediné překvapení, které nás dnes čekalo. V řadě místností se nacházely fotografie, na kterých bylo znázorněno, jak se s židy zacházelo, kde bydleli a co jedli nebo spíše nejedli. Židé zde buď pracovali, nebo zemřeli. Jejich vlasy byly používány na výrobu látky, z které se dělaly ponožky, kabáty, deky a povlečení na matrace. Všechen jejich majetek byl zabaven a svážen do skladů. Jeden ze skladů se nazýval Canada, jakožto symbol hojnosti a prosperity.Řada z těchto skladů a vůbec všech budov, byla zničena vojáky SS, aby zahladili stopy nad svým zločinem. Lidé mnohdy nevěděli, co je v koncentračním táboře čeká, takže si s sebou brali hrnce, krémy na boty a různé jiné věci. Zlato ze zubů a jiných cenností se tavilo a posílalo do německé banky, takže je možné, že i dnes máte doma nějaký přívěsek, který má v sobě zlato, které bylo ukradeno židům v Osvětimi. Do Osvětimi byli v první řadě převáženi vzdělaní lidé, profesoři, vědci a také studenti, kteří by mohli vyvolat vzpouru. Proto se také v Osvětimi nacházelo vězení. ze kterého nikdo nevyvázl živý. Lidé zde byli mučeni třemi způsoby. Buď je zavřeli do temné komory, nechali vyhladovět, nebo museli strávit několik dní na ploše o rozloze 1 m čtverečný a to dokonce čtyři.Nejhorším místem v Auswitzu však bylo náměstí, kde nezávisle na ročním období, museli vězni čekat 20 minut na přepočítání a když někdo chyběl, čekali i 20 hodin. Neoddělitelnou součástí Osvětimi je rovněž Byrkenau - vyhlazovací tábor, kde židé "bydleli" vbudovách stavěných pro koně, kde letní teploty šplhaly k 40 stupňům celsia a zimní k - 35 stupňům. Těžko je domýšlet, jak se zde lidé museli cítit.Když někoho chtěli potkat, zašli na toalety, které se nevynášely, takže se zde šířila řada nemocí, proto tam nechodili ani vojáci SS.Celý areál je vystaven na místě, kde kdysi stával les.Z jeho dřeva byly postaveny jejich býdné ubykace.Ležely a žily tam hůř než dobytek.Pokud někomu ze spaní trčela ruka nebo noha z hromadné koje, bezmilosti byl mlácen obušky.Jídlo nosili jim nosily v lavoru do skupin.Byla to hnusná břečka tzv. polévka.K tomu kousek chleba.každyý se rozmýšlel zda sníst vše hned, nebo až po té.Lžíce neměli.Kdo měl to štěstí a dostal patku, vydlabal si ji , nechal ztvrdnout a měl provizorní lžíci.Dalo by se o tomto tematu psát dlouho, ale na udělání si obrázku je to dostačující. Po tomto výletu se mi jen těžko hledal úsměv. 
 
Jerry
 
4. 7. - Neděle
Jako každý den byl i tento zahájen ranní rozcvičkou, dnes s Jerrym.Když nám dal pořádně do těla, vyrazilo se směrem k táboru.Samozřejmě nikdo nesměl zahálet a tak se celou cestu utíkalo, což způsobilo to, že jsme měli ještě větší hlad, a atk jsme po doběhnutí do tábora s chutí zasedli k výborné snídani.Mezitím co služba uklízela po snídni, Jerry s Brebtou začali bodování stanů.Toto bodování mělo katastrofální následky.Většina týpý, nebo alespoň to naše, mělo letecký den. A tak jsme museli ulkízet naše týpý znovu, tentokrát mnohem lépe. Celý den se chystalo na saunu, neboli initýpý. Kdo mohl, tak přložil ruku k dílu.Nejdřív se šlo na dřevo, později na chvojku a apak se stavělo. Ještě před tím se šlo na kameny, které se pak po čtyřech hodinách rozehřátí dávaly do díry vykopané v "sauně" a polévaly se vodou s šalvějí. Pro ty kteří tu byli první rok, to byl jistě velký zážitek.A pro nás, kteří chodí na initýpý každý tábor, to byla jistě příjemná příležitost k zamyšlení se sám nad sebou.Když jsme se dostatečně vyudili, šli jsme se zchladit do ledové vody, nebo spíše pod ledovou vodu do sprchy.Po tomto krásném a příjemném večeru jsme se sesedli u ohně, kde jsme si povídali a zpívali.Ještě předtím jsem ale hrála s vlčaty fotbal.A večer nás hlídali Aztékové.    
 
Toltékové - Samanta
 
5. 7. - Pondělí
Po odpoledním klidu nás Gandalf požádal o reprezentaci ČR proti Kanaďanům a Estoncům.Zápas byl velice zajímavý, proteže jsme vyhráli nad našema kamarády 22 : 5     .Jednalo se o turnaj v basebollu. A důvod proč jsme vyhráli? To proto že jsme měli ty nejlepší odpalovače a hlavně kvůli tomu, že se protihráči báli kopřiv. Ale i tato hra má své stinné stránky, protože jsem zavinil uráz Vergiea to úraz nohou baseballovou pálkou.
 
6. 7. - Úterý
Můj den začal, když mě vzbudila Peťa že máme všem zadělat chlopně, protože začalo pršet. Po nástupu jsem se šel najíst, protože jsem úspěšně udělal druhé orlí pero    .Po snídani nás Gandalf předal Jerrymu a Brebtovi, kteří nám vysvětlili první etapu. T spočívala na rozluštění nápovědy z kamenů.Správná odpověd měla znít "vody hluboké".Někteřým ale vyšly názvy jako ubohé vody apod. Druhá etapa byla hlavně na rychlost. Museli jsme najít pouzdro ve vodě hluboké. Třetí etapu vyhráli Mayové. Za úkol bylo najít co nejvíc zlatých rybek tzv. Gaelonů.Po těchto třech etapách jsme měli oběd. Na oběd byla vajíčková pomazánka. Mňam mňam.
 
Mayové - Rocky
 
Odpoledne bylo deštivé počasí. Díky tomu, že máme takové "štěstí", tak se hlavní jídlo dne vařilo až po začátku naší služby. Tudíž jsme museli umývat nádobí. Program pro děti byl vytvořen pracemi ze slámy. Po té probíhalo loučení s kanaďany, kteří nám dali různé dárky, jako jsou tužky, deštníkové čepičky apod. Večer byla noční hra kuřák, při které ale většina lidí nehrála pořádně. Nakonec se udělal táborák, kde jsme měli poslední možnost dát sbohem kanaďákům   . Naše skupina měla ještě možnost rozloučit se na hlídce, protože kanaďáci odjížděli krátce po čtvrté hodině ranní. Ráno jsme šli do obchodu. Salámek měla obrovskýho bobana z houkajících jelenů. Skoro celou cestu o nich básnila a držela se mě za ruku, div mi odumřením neupadla. vidíte jak čtete do kopečka? Takhle jsme si mákli. (v kronice je písmo psané ze šikma) Po cestě z obchodu nás potkal pan Künsler a vzal nás do auta.Jak vydíte už jedem z kopečka. (text je psaný z leva strmě dolů) Poté byla celodenní hra MILENCI A VRAZI. Byla to velká sranda a zapojila se i Estonia, se kterou jsme se ještě dnes museli rozloučit. Na oběd byly knedlíky. Umýváním nádobí zkončila naše služba. JUPÍ   .
 
Tweety (psala Salámek  )
 
7. 7. - středa
Dnes jsme na zavolání slova budíček, vylezli z pelechu a chystali se na rozcvičku. (rozcvičku nesnáším!). Nebyla dlouhá, poté jsme utíkali na snídani.Byly obvyklé rohlíky s nutelou a marmeládou. Nástup následoval po snídani. Na nástupu jsme se už s Kanadskými skauty nesetkali. Rosky zmizel do lesů plnit si třetí orlí pero. Následovně se všichni skauti odebrali pro základní hygieni. Bodování týpý nebylo. Uvítali jsme paní učitelku Dianu Buchtovou, se kterou probíhaly ruční dílny. Vyráběli se náramky z korálků. Dílna probíhala až do oběda.Na oběd byly kynuté knedlíky příchutí meruňky, jahody, trnky (švestky), a borůvky. Taky abych nezapomněla na čočkovou polévku. Začala hra Milenci a vrazi! Já patřila mezi vrahy a mým úkolem bylo zabíjet milostné páry ostatních skupin. Hra má trvat do večerního nástupu. Mezitím se bojovné skupiny rozešli na etapu rozdělávat ohěň.Maloši a zájemci si drátkovali vázičku s paní učitelkou. Pořád probíhala hra Milenci a vrazi, milenci chodili pořád pospolu, většina se jich bála vylézat ven z týpý. Byla to zábava. Rocky byl pořád nepozorován a neviděn. Pořád se drátkovalo a také se odcházelo na hru FANTOMAS! Z této hry bylo vidět docela velký nezájem. Hra trvala okolo 30-ti minut. Když se hráči vrátili, bylo už dohráto milenci a vrazi. Probíhalo loučení, které se zdálo být nekonečné. Naši estonští přátelé byli na odjezdu. Po nějak tak 15-ti minutovém loučení odjeli. Byli tu i drobné slzičky. Na čase byla večeře. Byly opět kynuté knedlíky. Poté nástup. Po nástupu jsme byli zavoláni do hangáru. Tam nám Ester, Salix a Gandalf rozmlouvali, jak máme hrát hry. Mluvili zcela pravdivě. My ostatní jsme se zapojovali do debaty a přemýšleli o tom, jak se změnit. Po této chvíli jsme šli všichni kromě Rockyho do svých týpý spaát.
 
Dračice - Moňulinka
 
8. 7. - čtvrtek
Na oběd byl chleba s paštikou a poté začala naše služba.No jakmile jsme umyli nádobí, tak začala nače služba. Odpolední program jsme měli na starost my, ale místo toho jsme celé odpoledne prozevlili. Tak jsme za to dostali pěknýho sprda, ale nedivím se... Večer měla naše skupina hlídku, ale nebyli jsme v táboře sami. Přišli nás navštívit - no navštívit, přišli sem Lipovčáci, ale naštěstí je Bobas a spol pořádně prohnali. Ráno jsme se vzbudili a byla snídaně. Poté nástup, kde nám Ester řekl, že je potřeba nanosit dřevo, poněvač bude večer inipý. Úkol jsme myslím zvládli dobře, jelikož nám to trvalo něco kolem 1 hodiny. Na oběd byly topinky a po obědě byl odpolední klid. Pak jsme umyli nádobí a předali službu další skupině.
 
Aztékové - Arwen
 
 
9. 7. - pátek 
Hned po ranním nástupu se rozhodlo, že si uděláme ini-pee. Což pro nás znamenalo, donést hromadu dřeva a jelikož nás při tom stále hlídalo Slunce, většina z nás se zapotila ještě před saunou. Zapojil se celý tábor a každý přispěl svou větší či menší troškou, takže dřevo i chvojka byly nachystány ještě před polednem a my si mohli dát chvíli odpolední siestu. To však nebyl jediný úkol pro dnešek. Dostali jsme rovněž za úkol obarvit látku na červeno – což zrovna nebyl, při tak nabitém programu, lehký úkol. Nakonec se to podařilo jen dvěma skupinám. Jak blízko se jejich barva přibližovala červené by se dalo jen těžko odhadovat, ale snaha se cení a proto dostali obě skupiny stejný počet bodů.
Druhá etapa nebyla o nic lehčí. Měli jsme za úkol rozdělat oheň bez civilizačních prostředků. Takže žádné sirky, zapalovače ani křesadla nám nepomohli. Zato Slunce, náš věčný společník na táboře, nám úkol dost ulehčilo. Stačilo sehnat velkou lupu a po pár vteřinách se už z trávy dýmilo, stačilo dalších pár minut a oheň byl na světě.
Třetí etapa byla moje nejoblíbenější. Její název byl „Oheň pálivý“. Pověření členové z řad pomocných vedoucích (mimo jiné i já ;)) museli v ten nejméně očekávaný okamžik polít nějakého člena ze 4 skupin a ti měli za úkol za každou cenu neceknout ani hlásku. K našemu překvapení byli dost odolní a celkem jsme dostali asi jen 8 členů. V zákeřnostech jsem suverénně vedl. Prvních pár to schytalo hned na snídani, kde si později všichni dávali pozor, takže jsme svůj repertoár museli rozšířit i na jiná málo očekávaná místa. Pár lidí dostalo svou dávku hned při ranní hygieně, ale nejvíce lidí jsme zvládli při odpoledním klidu. Nebylo to ani tak lehké jak se zdálo, někteří se navzájem varovali, což nám situaci jen zhoršovalo. Dva lidi jsem ale dostal svým hereckým výkonem. Zahrál jsem že jsi jdu pro pití a nalil si do hrnku vodu z předem připraveného hrnce. Poté jsem se přiblížil k nic netušící oběti vedl s ní rozhovor a při odchodu jsem se otočil a dopřál jsem jí trochu osvěžení. Ovšem nejkrásnější bylo období po odpoledním klidu. Počet nepolitých „šťastlivců“ se rapidně snížil a tak s blížícím se večerem byli stále nervóznější. Hlídali si nejen jestli máme vodu, ale celkově kde se nacházíme. Po umytí ešusu z večeře jsme vylil viditelně „všechnu“ vodu ven. Když jsem potom přišel k Vevemu další oběť byla jasná.
A jelikož dnes byl celý den prosluněný vydali jsme se k našemu rybníku osvěžit se ve vodě. Klasicky jsme převrátili raft a dělali různé blbosti jako kdo vydrží nejdéle na raftu, stavěli pyramidu atd.
Oheň už byl zapálený a kameny měly ještě dost času, aby se dostali na tu správnou teplotu, takže jsme se rozhodli, že si čas zkrátíme jednou hrou v lese. Hra se jmenovala Čarovné věže a spočívala v tom, že každý ze 4 týmů si musel postavit svůj hrad s průměrem 4m, kde uprostřed umístili vlajku. Měli za úkol ukrást vlajku z ostatních hradů. Vybíjení bylo po plácnutí, kde si hráči potom dali kámen, nůžky, papír. Pokud prohráli museli se vrátit do svého hradu se dobít. Hra byla krásná v tom, že i menší osazenstvo (7-10 let) mělo šanci proti velkým roverům (15-19 let) a kolikrát se jim to skutečně povedlo.
Hned po večeři jsme nastoupili do naší sauny. A byla to doopravdy krásná tečka za tímto dnem. Kameny měli tu správnou teplotu a my si to vážně užívali. Tečka za dnem to skutečně byla, ale nás čekala ještě večerní etapa. Nesla název „Hrob Fernandoze“ Skupiny měli za úkol dojít na připravené místo, kde byl umístěn hrob se svíčkou. Na tomto místě museli kopat a vykopali truhlu s lebkou Fernadoze. To vše museli zvládnout tiše a poté se objevili strážci hrobu, kteří jim řekli ať se tiše vrátí a přemýšlí o jeho smrti. S blížícím se večerem se počet lidí ve skupině dosti zužoval, ale závěr patří mistrům, jak nám ukázal Veve. Truhla byla vcelku mělce zakopaná z důvodu kamenitého podloží. Když přišel Veve dvakrát mocně bouchl do svrchní hlíny a ozvali se dva údery o železnou truhlu. „To je nějaký tvrdý“: pronesl. Veve však vylezl na hromadu a stoupl si na rýč, asi v naději, že se prokope truhlou, na něm chvíli balancoval. Teprve potom si všiml že vrstva hlíny má asi jen 5cm. Ubránit se v té chvíli mlčky smíchu bylo opravdu obtížné.
 
 
10. 7. Sobota – Poslední den tábora
 
Den začal pro některé až příliš brzy, možná protože spali pod širákem u ohně a tak razili heslo:“Není důležité vstát, ale probudit se“! A to by tam nesměli být naši roveři, aby jim ochotně nepomohli. Každý kdo zůstal ve spacáku dali cestu vozíkem a to přímo do sprch. A to ještě není vše. Dokonce byli tak hodní, že jim ve sprše i zapumpovali trochu té vody. A to vše zdarma, no není to úžasné?J
Na ranním nástupu jsme se dozvěděli úkoly pro dnešní den. Jako první úkol tu bylo přinést dřevo na závěrečný oheň. Jelikož jsme včera měli menší praxi dal se tento úkol zvládnout. Kvůli vedru nám ale zabral celé dopoledne, ale o to hezčí ten oheň byl. Větší „sranda“ bylo vytvoření loučí. Každá skupina měla vytvořit jednu, ale po zkušenostech z předešlých ročníků se toho ujal Tweety spolu s Buchtíkem a Rockym. Celý den bylo co dělat, poté co se udělal oheň, se šlo zchladit do rybníka. A pro ty, co měly chvíli čas, tu čekala ještě jedna etapa. Skupiny měli za úkol postavit, vyřezat, nebo jakýmkoliv způsobem vytvořit loďku. Hodnotila se estetika a funkčnost lodi. Veveho papírová loď se moc neosvědčila. Suverénně to vyhráli Mayové se svou velkou sportovní lodí se záchranným člunem.
Večer nás čekalo slavnostní zapálení závěrečného ohně. Tento post si zasloužili Tweety, Brebta, Jerry, Orel a samozřejmě Rocky za úspěšné splnění 3 orlích per. Ale to ještě vůbec nebyl konec. Po zapálení ohně nás čekalo ještě divadelní představení:
Pán prstenů IV aneb Jak to dopadlo dále
které celé zrežíroval známý kulturarista Jerry. Divadlo mělo menší problémy, protože nejhorší co se rejžovi může stát, je, když se někdo odvolá na poslední chvíli, což způsobilo nedostatek herců a samotný rejža, který původně neměl ani hrát hrál 3 role. Drobné nedorozumění a zádrhely byli ihned přerušeny salvami smíchu, když se na scéně objevil Gimly. Všechno se nakonec nějak zvládlo a troufám si říct, že se divadlo dokonce líbilo.
Letošní tábor už se definitivně chýlil ke konci a ohně zůstalo po představení odvážných pár jedinců, kteří zpívali písničky a vzpomínali na krásné momenty z tábora.
 
 
Toto je zápis  ztábora, tak jak jej viděli naši členové. Nic nebylo upravováno.
 

 
 LOUĆNÁ NAD DESNOU

Tento strašidelný sen jsme poskládali na chatě za večeru při svíčkách .

 
STRAŠIDELNÝ SEN

Dnes v noci se mi zdál strašidelný sen...
Šel jsem v noci po ulici a měl jsem pocit že mě někdo pronásleduje. Podíval jsem se za sebe a viděl jsem zelené oči. Tak jsem začal zrychlovat ale ty zelené oči se ke mě pořád přibližovali. Kolem jelo náhodou auto tak jsem ho stopl a nasedl do něj. Pak jsem se nějakou náhodou ocitl na hřbitově. Stál jsem u pomníku s mím jménem a s datumem dnešního dne. To asi znamenalo že jsem mrtvý... Najednou zase něco slyším a tak se poohlédnu a zase vidím ty zelené oči. Snažím se utéct, ale zelené oči mě chytly za ramena a zavedly mě k pomníku s nápisem a datumem umrtí mého dědečka.. a tam jsem zjistil, že ty zelené oči co mě pořád pronásledují je vlastně můj dědeček.
Šel jsem ze hřbitova na tu temnou ulici a tam jsem měl opět pocit že mě někdo pronásleduj.. tak jsem utíkal a utíkal celý uřícený až jsem narazil na nějaký dům. Otevřel jsem do něho dveře a rychle za sebou zabouchnul. Dům byl podivný.. Žádný nábytek, prostě nic. Ale byli tam jenom obrazy s portréty některých mrtvých lidí.
Chtěl jsem jít dál, ale ty obrazy mě nepustily. Najednou jeden z nich oživl. Byl to někdo s červenýma očima. Začal jsem se bát a proto jsem začal utíkal dál do domu a otvírat další dveře za dalšíma. Najednou oživly všechny ty obrazy. Byli t duchvé, kteří mě začali honit. Utíkal jsem tedy dál a dál až za mnou jedny dveře zabouchly. Objevil jsem se v místnosti, kde byl jenom hrací stolek s kartami. vzpomněl jsem si, že mi dědeček říkal, že se do žádných velkých bojů s kartami nemám poušťet. Ale mě to nedalo, šel jsem ke stolku s kartami. Ale když jsem k němu přišel zem se pode mnou propadla a spadl jsem do hladomorny. Pak jsem se nějakou náhodou dostal ven. Měl jsem pocit že mám v zádech zapíchlé zelené oči z duchy. Tak jsem vzal nohy na ramena a utíkal jsem, až jsem se ocitl zpátky na temné ulici...
A konec si každý domyslel sám.. Byl to hodně napínaví příběh. Zároveň jsme se u něho i hodně pobavili.
 
 
                                                                                                 Sepsala Salámek.
 


 

 Schůzka 8.4. 2011

První půl hodiny jsem tam nebyl, protože jsem přijel pozdě ze školy jako obvykle. Takže nevím co se tam dělo, ale tuším, že Gandalf říkal plán dnešní schůzky a pak následoval přesun do lesíka za fotbalovým hřištěm. Když jsem přijel do lesíka tak Ester říkal nějaké informace o tričkách atd.… Pak se Ester odebral s malými dětmi na konec lesíka a my jsme měli prostor na hry. Úkol první hry spočíval, že jsme jako kdyby s kamarádem na výpravě a on si zlomil nohu, a my jsme měli za úkol napsat SMS se 160 znaky (včetně mezer) pro přivolání pomoci. Každé písmenko bylo jinak ohodnoceno, takže čím více písmenek Z, Q, R, Y, G atd., tím více bodů získáte. Také prvních 80 písmen bylo ohodnoceno dvojnásobným počtem bodů. Celá hra spočívala na rychlosti a organizaci teamu. Hra druhá v pořadí měla název na Medvědy. Úkolem bylo pochytat co nejvíce medvědu, ale nebylo to tak jednoduché jak to zní. Byli určeni 4 medvědi (Bizon, Jirka, Jerry, Brepta), kteří byly honěni lovci, kteří museli být ve dvojicích. Jakmile se dvojice roztrhla, tak medvěd mohl zaútočit na lovce a vybit je. Medvědi byli celkem často chytání, vše záviselo na "uhnání" medvědů. Na závěr schůzky nám Gandalf připomněl, abychom si oprášily skautské základy a hlavně uzly, jelikož se blíží závod sv. Jiří. Schůzku jsme všichni ukončily hlasitým pokřikem. Po pokřiku následoval přesun do klubky, celkem se my zdálo, že to trvalo celou věčnost, chtělo by na tom zapracovat ;-). Po příchodu do klubky se někteří vydali domů a někteří tam ještě zůstali a pokecali.
                                                                                                                                                  Rocky